lín

převzato z webu Splávek,sportovní rybolov

www.splavek.info/lin.html

Líni jsou tak komplikovaní. Dokonce zkušení rybáři, kteří již těmito zelenými "tajnůstkáři" naplnili mnohé vezírky, jsou někdy bezradní. Lín dává přednost teplým zarostlým vodám s bahnitým dnem. To ovšem neznamená, že nevyrostou do respekt budících velikostí i ve vybagrovaných jezerech s pískovým nebo štěrkovým dnem. Líni milují pomalu tekoucí nebo stojaté vody - přesto se jim dobře daří i v některých
tekoucích vodách.

Líni nemající rádi světlo, berou hlavně za svítání nebo za soumraku. Stojí to v každé rybářské příručce a odpovídá to pravdě - tedy aspoň většinou. Někdy se však bez rozpoznatelného důvodu zblázní i přes den. Hltavě potom berou jakoukoliv nástrahu, které se mohou zmocnit. Nejpozději po dvou hodinách je však takový "čarodějnický šábes" u konce - také bez rozpoznatelného důvodu.
V chování línů jsou nesrovnalosti, které opakovaně znejistí i experty. Plotice, kapři a cejni jsou odhadnutelní, Tinca si oproti tomu dělá, co chce. Přes den ryby odpočívají ve volné skupině v soumračném polostínu vodních řas. Někdy se zahrabou do bahnitého dna, často stojí také nehnutě u hladiny ve skrytu vodních rostlin. Během jejich "siesty" jim můžeme nabízet ty nejkrásnější nástrahy, zůstanou netknuté a nevezmou nic. A přitom líni nejsou vůbec leniví. Když začnou, většinou navečer, hledat potravu, stanou se dokonce nezvykle živými. Neúnavně se provrtávají bahnem a rostlinami. Stoupající bublinky a řetězce maličkých bublinek prozrazují, kde právě pracují. Vůbec nedávají přednost vysloveně hlubokým místům, spíše mělčejším, kde vodní rostliny sahají až téměř k hladině. Často připlouvají ve skrytu temnoty do bezprostřední blízkosti břehů: několik mých nejlepších línů jsem chytil pod okřehkem uzavřenou hladinou v pouze 30ti centimetrové hloubce. Oproti kaprovi, který urazí při hledání potravy i větší vzdálenosti, spokojí se lín s relativně malým územím ve kterém žije. Někdy je to pouze izolovaný ostrůvek leknínů, malá zarostlá zátoka, ve které ryby stráví celé léto. Mimo čas tření téměř nikdo netuší cokoliv o jejich přítomnosti, neboť i za teplých, dusných večerů se líni téměř nikdy neukážou u hladiny. Na temperamentní skoky do vzduchu, jako to dělají kapři, jsou přeci jen příliš "pomalí".
Pochopitelně reaguje lín také při velkých vedrech jinak než "normální" ryby. Namísto toho, aby vyplaval k hladině a chňapal po vzduchu, upadne od 28 stupňů teploty vody jednoduše do "komatu". Zahrabe se v bahně, omezí životní funkce na minimum a čeká, až se voda opět zchladí a zvýší se v ní obsah kyslíku. Chovatelé ryb referují o tom, že musí "teplem ochrnuté" ryby motyčkou vykopat z bahna, když v létě hrozí vyschnutí mělkých rybníků. Jako mrtvé se nechají přesadit do hlubší vody a může trvat několik minut, než se z tohoto podivného stavu opět probudí. V zimě se chovají obdobně. Zhruba od konce října se severoevropští líni stáhnou decentně do bahna. Sice je občas i uprostřed zimy nějaký lín chycen, ale všeobecně přestanou při 10 stupních teploty vody přijímat potravu. Co však potom lín dělá, o tom se učenci přou. V malých rybnících, bažinatých jámách a v mělkých jezerech s jistotou upadne v bahně do určitého druhu "zimní strnulosti". Pouze tak je možné si vysvětlit, že vody, které během zimy zamrznou až ke dnu, prokazují příštího jara osádku víceletých línů. V řekách, ve kterých se i během zimy mění průtokové množství vody, je ovšem trvalý zimní spánek otázkou. Pravděpodobně jako u kapra, mají také líni při příznivém počasí období aktivity - a potom je také možné je chytit.
Od konce března, když se vody zbavily ledu, až do doby krátce před začátkem tření lze chytit obzvláště velké exempláře. Ryby jsou hladové, ale jelikož vodní rostlinstvo ještě neroste, je potravy poskrovnu. Aby se nasytily, musí urazit velké vzdálenosti. Dobře umístěná rousnice nebo hnojáček jim přijde pochopitelně vhod. Jarní líni berou většinou nástrahu hltavě a bez dlouhého otálení. O několik týdnů později, během tření, již nic nejde - v euforii svatby nechce lín ani nejkrásnějšího hnojáčka...
Jedno- až dvouletí mladí líni jsou i na sebejemnější náčiní chyceni velmi zřídka. O nástrahu na háčku se najednou začnou zajímat až od jisté velikosti - fenomén, nad kterým se marně zamýšleli mnozí rybáři. Pochopitelná domněnka, že se líni do určitého věku živí výlučně nejmenším vodním živočišstvem a tudíž je nelze nástrahou na udici oklamat, je nesprávná. Vůbec nepohrdnou bílým červem nebo žížalou za předpokladu, že je jim nástraha nabídnuta na správném místě. Celé tajemství mladých línů je pouze v tom, že do určitého stádia svého růstu vůbec neopustí houští vodního rostlinstva. Tam jsou v bezpečí před okouny a také před rybáři.

KDY BEROU LÍNI?
Líni se vyhýbají světlu. Přesto nejsou vysloveně nočními rybami. Rybář by měl zkoušet své štěstí za soumraku.
Na silně zarostlých jezerech a rybnících stráví líni většinu času přímo mezi rostlinstvem nebo v jeho blízkosti a proto se dají přes den jen těžko ulovit. Přesto lín není vysloveně noční rybou. Kdo doufá, že záběry za soumraku budou pokračovat přes celou noc, bude ve většině případech zklamán. Dvě hodiny po setmění, často ještě dříve, je všemu konec. Teprve za úsvitu se líni zase přihlásí. Jakmile vyjde slunce, záběry zase značně poleví. Během zatažených dnů se již dají líni chytit lehčeji. Obzvláště během teplých letních dnů se zataženým nebem a hustého drobounkého deště mívám dobrý pocit, že budu mít záběry celé ráno až do odpoledne. Ještě lepší mohou být hodiny před a po letní bouřce.

Na některých vodách chytají líny téměř výhradně v noci. Většinou jsou to menší mělká jezera, na kterých je přes den silný provoz na koupališti. Surfaři, plachetnice dokončí zbytek, aby rybám přes den život zkomplikovali. Existují specialisté, kteří k chytání línů vyhledávají právě místa, kam se lidé chodí koupat. Jakmile kolem jedenácté zmizí poslední "koupálista", objevují se první líni. Dno je pěkně zryté a stůl bohatě prostřen. Na vodách s malým množstvím vodního porostu a tvrdým dnem se lín představuje zcela jinak. Např. v pískovnách žerou líni po celý den i během veder. Pozorování prokázala, že líni jsou v takových vodách bez přirozených úkrytů neustále v pohybu, někdy pěknou rychlostí. Že sezobnou toho nebo onoho hnojáčka je samozřejmé.

LÍNÍ STEZKY
Líni ve své domácí vodě neplavou křížem krážem: drží se kurzu.

Ulovit líny je mnohem jednodušší, pokud člověk ty tajnůstkářské „rýpaly“ jednou objevil. Je to stará pravda, ale kolik rybářů jí dbá?
Najít úsek řeky nebo zátoku jezera ve které by se mohli nacházet líni, samo o sobě vždy nestačí. Rybář který nástrahu jen zbůhdarma nahodí, s jistotou chytne méně než někdo, kdo bude o věci přemýšlet. Nechci zde hovořit o tom, jak nástrahu prezentujeme, ale čistě a pouze o tom, kde bychom ji měli nabídnout. Pokud se domníváte, že jsou pouze dvě možnosti, buď na dně nebo nade dnem, tak byste měli číst dál. Věc není totiž tak jednoduchá a možná se můžete ještě něco naučit.
Líni drží kurz
Dlouho před tím než jsme mohli líny pozorovat přímo, jsme zjistili, že ony charakteristické bublinky vždy stoupají na stejném místě resp. podél určité trasy. Líni neplavou neuspořádaně kolem místa lovu a podle mého mínění zůstávají zřídka dlouho na zakrmeném místě. Z mnoha pozorování vím, že není náhodou, když bublinky stoupají vždy na stejném místě.
Líni se drží dost přesně tras, normálně podél přirozené nerovnosti ve dně.
Líni se totiž nechovají jako cejni. Připlavou sice k zakrmenému místu, ale dlouho nezůstanou.
VNADÍME LÍNI
Zlatá zásada při lovu línů: cesta k pravidelným úlovkům vede pouze přes umění navnadit.
Téměř všichni rybáři, považují vnadění při lovu línů za přebytečné. Více méně bez nálady se kousek od leknínů hodí hrouda strouhanky, hnojáček dopadne někde v blízkosti. Přístup „ nějak to dopadne“ je hlavním důvodem proč je chyceno tak málo opravdu velkých línů! A přitom lze líny, tak jako kapry, lehce navyknout na určité místo zakrmování. Bez nároku na čas a námahu s tím spojenou je to však možné jen ve výjimečných případech, ale vynaložený čas a nasazení se vyplatí. Jelikož se lín zdržuje téměř výhradně v hustém porostu vodního rostlinstva, musí být místo na chytání vybráno právě tam. Na řekách a starých ramenech se často najdou místa bez porostu v blízkosti přítoků. Tady často stačí, pokud je krmení - podle proudění vody zatížené hlínou nebo štěrkem - nabídnuto přímo na hraně vodního porostu. Avšak většina dobrých míst na líny je již několik týdnů po zahájení sezóny tak zarostlých, že se nevyhneme namáhavé čistící akci.
Pokud je místo v blízkosti břehu a voda není příliš hluboká, jde to provést normálními hráběmi. Většinou však bude třeba „speciálního čističe rostlinstva“, který si však lehce vyrobíme sami . Speciální hrábě hodíme do vody a společně se zavěšenými rostlinami je vytáhneme ven. Opakujeme to tak dlouho, až vznikne mezera, která je dostatečně velká, aby se v ní dalo chytat. Nesmíte to však s velikostí takové mezery mezi rostlinami přehnat. Lín totiž z počátku místo bez rostlin zvědavě prohledá, později se však bude nyní více slunečními paprsky prosvětlenému místu vyhýbat. Odstranění rostlinstava má ještě několik dalších velmi výhodných vedlejších účinků. Mnoho živočichů, kteří visí na rostlinách, spadnou při vytahování rostlin dolů a přilákají líny.
Dobrým krmným prostředkem je prohnětený bílý chléb. Staré zbytky změkčíme ve vodě. Odborníci na líny doporučují přidat do těsta hovězí krev a rozsekaná játra. Ten, kdo hodlá chytat na žížaly nebo bílé červy, by měl do těsta přimíchat rozsekané žížaly a bílé červy. Lze uvažovat také o přídavku hlemýžďů a masa ze škeblí, pokud se na ně bude později chytat. (U těchto rad pozor na u nás platné předpisy Rybářského řádu!) Nabobtnalé konopné semínko nebo pšenice, hrách a kousky brambor jsou pro líny jako potrava zcela neznámé. Pokud však jimi budeme několik dnů krmit, zvyknou si líni na tyto dobrůtky velmi rychle a potom lze s těmito nástrahami docílit nečekaných úspěchů. Také několik hrstí kompostové zeminy, která obsahuje malé hnojáčky může být vynikajícím vnadícím prostředkem. Ryby začnou často okamžitě po zakrmení obracet bahno na dně. Možná ty malé žížalky považují za patentky. Tak jako při lovu kaprů, bychom měli mít zakrmeno několik míst bez porostu vodního rostlinstva. Budeme tak mít v případě nějakého zneklidnění na místě nebo při změně směru větru či počasí vůbec v rezervě vždy několik dalších zakrmených míst. Nejméně 30 minut před zahájením chytání, bychom měli se zakrmováním přestat. Krmit dále během chytání může pouze uškodit: ryby tak pouze rozplašíme.
Pokud jsme místo nezbavili rostlinstva, je možné se pokusit vylákat líni z porostu položením „krmné stezky“. Malými porcemi základní nástrahy uděláme „stezku“ mezi rostlinami až k volné vodě. Někteří odborníci rozorají dlouhou tyčí nebo přivázanou cihlou dno. Jak jsou líni zvědaví, měli by se brzy objevit první z nich, aby si prohlédli zvířený oblak bahna.

NÁSTRAHY A POCHOUTKY LÍNŮ
Nástrahy je třeba obměňovat. Líni chtějí někdy svou potravu šťavnatě masitou, jindy zase čistě rostlinnou...

ŽÍŽALY
Líní nástrahou číslo 1 je odjakživa žížala. Správně nabídnutou ji lín vezme, i když opovrhl všemi ostatními nástrahami. Někteří experti si pochvalují hnojáčka, který při dotyku vylučuje odporně páchnoucí šťávu. Tato „voňavá nádivka“ zřejmě líny dráždí obzvláště dobře. Podle zkušeností rybářů, však není lín ve výběru z různých druhů žížal příliš vybíravý. Je důležité, aby byly čerstvé a pěkně sebou mrskaly. Velké, čilé rousnice jsou obzvláště zjara velmi úspěšné. Lín ji zpravidla vezme hltavě bez zaváhání. V létě mají líni sklony si s rousnicí nekonečně dlouho hrát. Menší nástrahy lze potom jen doporučit. Nastražit je můžete po jednotlivých hnojních červech nebo v malém chomáčku. Rousnice vždy pouze po jedné. Abychom vyprovokovali k záběru i lína, který není zrovna při chuti, měla by mít žížala možnost volně se pohybovat. Malé žížaly napíchneme pouze za hlavičku. U rousnic provlékneme návazec jedním koncem a skrytý háček upevníme asi 2 cm od druhého konce (viz obr.1). Na větší žížaly používáme háčky velikosti 8, na menší většinou stačí velikost 10-12. Je důležité, aby byly obzvláště malé háčky zhotoveny z kvalitní oceli a aby měly super ostrou špičku. Při zdolávání se totiž mohou lehce ohnout.

CHLÉB
Na vodách s velkým tlakem rybářů je chlebová nástraha často zrovna tak vynikající jako žížala, někdy dokonce ještě úspěšnější. Opakovaným zakrmováním si ryby na nástrahu zvyknou. Lín si cení chléb v podobě měkkého těsta, vezme si ale rád také chlebovou střídku s kouskem kůrky. Příprava těstové pasty znamená již pro mnoho rybářů téměř svatý rituál, různé tajné recepty s „garancií úspěchu“ se nedají ani spočítat. Obvykle platí, že jednoduché těsto z bílého chleba prokáže ty samé služby jako směs ze 125 různých voňavých a aromatických látek. Z několika krajíčků bílého chleba odstraníme kůrku, zabalíme chleba do utěrky a teprve na místě chytání ji ponoříme do vody a tekutinu z chleba skrze utěrku vyždímáme. Potom hněteme utěrku a obsah tak dlouho, až má těsto potřebnou konzistenci, aby drželo na háčku.
Na vodách v městech, kde jsou vodní ptáci lidmi často krmeni, lze s kouskem chleba a kůrkou zažít nejedno milé překvapení. Zrovna tak jako kapři, tak i líni si zvyknou na svůj denní chléb „vezdejší“ - další zakrmování je většinou zbytečné. Ryby nástrahu vezmou bez zaváhání. Také na rybnících porostlých na dně rostlinami je kousek chleba ideální. Pokud je dobře vyvážený, potápí se velmi pomalu a zůstane ležet nahoře na rostlinách. Při této metodě se člověk nevyhne tomu, aby trochu neexperimentoval. Vodou nacucaný chleba se za určitých podmínek přece jenom potopí. Kouskem stromové kůry mu můžeme pomoci, aby zase plaval. K chytání na nástrahy z chleba se hodí silnější háčky s kulatým obloučkem o velikosti 8-10.

BÍLÍ ČERVI
Jednoho nebo více na háčku velikosti 10-12 vezmou líni obzvláště rádi v létě. Chytání línů na bílé červy má ovšem jednu nevýhodu: zejména pokud jsme předtím vydatně zakrmili, je o tuto nástrahu také mnoho jiných zájemců. Pokud nejsou červi již při klesání vzati ploticí, s jistotou je na dně uloví všetečný cejnek. Takové obtěžování lze trochu zmírnit tím, že čas od času hodíme do vody kouli základového krmení a odlákáme je tak od háčku. Osvědčilo se také chytání s krmítkem naplněným bílým chlebem a s masňáky na háčku. Jelikož není při této variantě zakrmeno základní krmnou směsí, hejna malých ryb nebudou téměř vůbec nalákána.

ŠNECI
Na starých ramenech oddělených od řeky se velmi rychle vyvíjí podvodní flóra a to v takovém rozsahu, že se tam již začátkem léta téměř vůbec nedá chytat. Na jaře, na podzim a v zimě, kdy rostlinstvo leží na dně a zahnívá, je často možné vidět rybáře jak nahazují třpytku nebo potichu čekají na pár pěkných jesenů, okounů, plotic nebo dokonce kaprů. Ovšem v létě, kdy je veškeré vodní rostlinstvo v největším bujení a rozvoji, nenajdeme téměř žádné místo, kam by se dal splávek nahodit. A rok od roku to bývá horší a horší. Rybáře tam lze vidět jen ojediněle. Většinou však rychle změní místo a usadí se na břehu hlavního toku. Napadlo vás někdy, jestli by se nedaly udělat v rozbujelých rostlinách průseky? Vyzbrojte se motyčkou, oblékněte si plavky nebo broďáky a vstupte do chladivého mokra. S trochou námahy se vám podaří vyčistit od rostlin plochu asi 5 x 5 metrů. Jeďte k vodě navečer a na vyčištěném místě si nahoďte. Když se začne stmívat, můžete mít ve vezírku pěkné líny, kapra nebo úhoře. Když zdoláte rybu, většinou každý rybář rád ví, co obsahuje zažívací ústrojí úlovku, aby správně zvolil nástrahu i příště. Někdy přitom udělá ty nejneobvyklejší nálezy. Např. byly již nalezeny mince nebo filtry od cigaret. Častěji nenajdete ani jedno ani druhé. Přesto zažijete mnohá překvapení. Líni mají za hlavní potravu vodní plže a jejich střeva bývají plná rozdrcených šnečích domečků. Není nic jednoduššího než vytáhnout z vody několik stonků rostlin a sesbírat na nich přichytané šnečky. Na jeden prut nastražte šneky a na druhý klasickou nástrahu. Nyní můžete počítat skóre úspěšnosti... plovatka bahení
Zmíněný plž je většinou druh plovatky bahenní, lat. Lymnea stagnalis. Je nejrozšířenějším domácím vodním šnekem a žije ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, které jsou bohatě zarostlé vodním rostlinstvem. Spásá řasový porost na rostlinách, kamenech atd., živí se ale také měkkými a odumírajícími částmi rostlin, někdy také mršinami a jikrami. Plovatka patří k plžům plicnatým, tzn., že k dýchání stoupá k hladině. Šroubení je roztažené a špičaté. Délka dorostlého plže je 4 -60 mm. Má barvu rohoviny. Plovatka je pochoutkou pro líny, úhoře a kapry i bílé ryby, které mohou plží schránku bez problémů rozdrtit požerákovými zuby. ... Nebude trvat dlouho a prut, na kterém bylo namontováno lehké olovo a nastražená plovatka, se nebezpečně pohne ve vidličce. Po krátkém zdolávání poputuje do vezírku vypasený lín. Strašné - s jakou závislostí jde lín po nástraze. Půjde to ráz na ráz. Skončíte s lovem hodinu před půlnocí, ne proto, že by ryby přestaly brát, ale proto, že potmě nenajdete žádné šneky. V následujících dnech se podstatně zvýší počet ulovených ryb. Někdy ani kapři nezklamou. Nejlepší čas na chytání bývá mezi západem slunce a půlnocí. Upřednostňujte tmavé teplé noci. Je samozřejmé, že se po určité době ryby stanou nedůvěřivějšími a opatrnějšími. Také je samozřejmé, že na vyčištěném úspěšném místě budou sedět i jiní rybáři a jistě také neodejdou s prázdnou. Zpráva o dobrých úlovcích se mezi rybáři rychle šíří. Jenom je škoda, že je tak málo rybářů, kteří vyvinou vlastní iniciativu.

JINÉ NÁSTRAHY
Hrách, sýr, larvy chrostíků a vos - v principu lze lína přelstít jakoukoliv nástrahou na bílé ryby. V Německu a Francii nedají experti dopustit na vařené garnáty. Oberou je a „zapáchající“ krunýř přidávají do krmné směsi. V určitých obdobích se lín živí téměř výhradně mlži a plži. Plže (plovatky a okružáky) můžeme bez obav napíchnout i s domečkem, ale všichni naši mlži (škeble) jsou celoročně chránění. Nejznámější z nich je škeble rybniční, která žije ve velkém množství v téměř každé stojaté vodě.

PŠENICE, KONOPÍ, KUKUŘICE
Obilná zrna všeho druhu platí v poslední době za tu pravou tajnou nástrahu na velké líny. Avšak nevyhneme se pořádnému zakrmení. Chytali-li se doposud pouze na vařená měkká zrna, dávají je nyní specialisté do vody pouze nabobtnat. Již po několika dnech začne obilí fermentovat (kvasit) a zavání doslova až „do oblak“. Pokud jím pravidelně začnete zakrmovat, brzy se dostaví první kapři a líni - zapáchající zrní zřejmě zvyšuje chuť k jídlu. Nabobtnalá pšenice resp. konopí přichází v úvahu pouze na vodách bez vázek. Na tyto mini-nástrahy se chytá s háčkem velikosti 16 a odpovídajícím způsobem - se slabým návazcem. Na zarostlé rybníky je taková montáž pochopitelně příliš jemná.
Kukuřici nemají líni zdaleka tak rádi jako kapři. Přesto je můžeme pro tuto nástrahu přímo nadchnout, pokud je s ní seznámíme. Na líny je dobré kukuřici obarvit na červeno. Snadněji ji potom najdou v porostech travin.

Tabulka úspěšnosti nástrah:

nástraha rousnice-podíl úlovků 34,8 %
hnoják -podíl úlovků 19,6 %
kolínko -podíl úlovků 10,9 %
pšenice -podíl úlovků 8,9 %
krabí t.-podíl úlovků 8,5 %
kukuřice-podíl úlovků 6,4 %
slimák -podíl úlovků 3,7 %
ostatní -podíl úlovků 7,2 %