Lín obecný (Tinca tinca)

Lín je rozšířen po celé Evropě s výjimkou severní Skandinávie, severní části Skotska, chybí i v západní části Balkánského poloostrova a na Krymu. U nás patří k nejznámějším druhům ryb. Původním biotopem lína jsou pomalu tekoucí vody a systém tůní a ramen. Nejlepší prostředí nachází v zabahněných a zarostlých nádržích, tůních, odstavných a slepých ramenech a jezírkách. Je nenáročný na obsah kyslíku ve vodě, přežívá i kritické stavy, kdy je voda prakticky bez kyslíku, a proto jej spolu s karasem obecným nacházíme i ve vodách, kde jiné druhy ryb nepřežijí. V zimním období, kdy teplota vody klesá pod 5 °C, upadá obdobně jako kapr do zimního klidu. Lín je teplomilným druhem. Žije při dně, kde vyhledává i potravu, v níž hlavní složku tvoří především bentičtí živočichové (larvy pakomárů aj.), z části i detrit. Plůdek se živí jako u ostatních druhů ryb většinou zooplanktonem. V našich podmínkách je lín středněvěkou rybou a jeho růst je průměrný, spíše však pomalý. Samice rostou o něco rychleji než samci. Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 3-5 let. Vytírá se ve 2-3 dávkách v průběhu dvou měsíců, od konce června do července. K výtěru dochází při teplotě vody nad 19 °C, za optimum je považováno rozmezí 21-23 °C. Vytírá se na porosty vodních rostlin, na které vytřené jikry přilepuje. Jikry mají nazelenalou barvu a velikost v průměru až téměř 2 mm. Vývoj oplozených jiker trvá 3-5 dní. Na 1 kg hmotnosti samice připadá v první největší dávce 150-200 tisíc kusů jiker.

Má poměrně krátké, vyšší a přitom zavalité tělo, přiměřenou hlavu, malé oči, spodní vysunovatelná ústa se dvěma malými vousky na horním rtu. Tělo je celé pokryto malými šupinami, hluboko uloženými v kůži a překrytými silnou sliznatou až rosolovitou vrstvou na pokožce. Všechny ploutve jsou u lína ukončeny zaokrouhleně, včetně ocasní, která má pouze nepatrně naznačené vykrojení. Samci mají oproti samicím výrazně mohutnější břišní ploutve, dosahující či přesahující řitní otvor, druhý nerozvětvený paprsek v těchto ploutvích je zesilněn. Hřbet bývá zbarven tmavě zelenohnědě, boky jsou světleji zelenohnědé s měděným leskem, břicho je žlutobílé. Podle prostředí může být celkové zbarvení lína tónováno od tmavého až po světle zlatavý ráz.