|
Parma obecná je rozšířena ve vodách celé západní a střední Evropy včetně Pyrenejského poloostrova, chybí v Dánsku, ve Skandinávii, ve Skotsku a Irsku a dále na jižních evropských poloostrovech (Itálie, Balkán). U nás se vyskytuje v tekoucích vodách po celém našem území. Je nejhojnější zejména ve středních úsecích řek, které mají typický charakter, jenž je optimální pro výskyt parmy (střídání peřejnatých prahů a tůní). V rybářské praxi jsou tyto úseky označovány jako parmové pásmo. Zasahuje jak do horních částí toků lipanového pásma, tak do dolních úseků, majících cejnový charakter. Vyskytuje se i v horních částech některých údolních nádrží. Parma obecná je typicky reofilní rybou, optimálně jí vyhovují proudivé a peřejnaté úseky řek s kamenitým a štěrkovitým dnem. Žije v hejnech a zdržuje se při dně, kde vyhledává potravu, přičemž masitým rypcem obrací snadno i těžší kameny. Je to výrazný bentofág, hlavní část její potravy tvoří larvy chrostíků, pošvatek, jepic, měkkýši a další vodní bezobratlí. Rovněž vláknité řasy, rozsivky a popřípadě i detrit tvoří významnou složku potravního spektra tohoto druhu. V zimním období oproti jiným druhům žijícím ve společenstvu s parmou (ostroretka, jelec tloušť aj.), výrazně snižuje svou aktivitu a můžeme u ní hovořit o období zimního klidu. Obvykle nacházíme parmu mezi kameny, v listí a v jiných úkrytech, její aktivita se zvyšuje zejména před bouřkou a v přikalené vodě.
V našich vodách je jedním z mála zástupců dlouhověkých ryb, neboť se dožívá 15 až 25 roků života. Průměrný věk samic je proti samcům o 2-4 roky vyšší. V populacích parmy obecné do stáří 6-7 roků převládají výrazně samci, potom se poměr pohlaví vyrovnává a u starších jedinců (nad 10 let) se vyskytují téměř výlučně pouze samice. Její růst je v našich tocích velmi pomalý. Velká variabilita délkového růstu parmy je způsobena jednak rozdílnými podmínkami v jednotlivých tocích, jednak je důsledkem pohlavního dimorfismu, který je u parmy v růstu velmi výrazný. Samice rostou podstatně rychleji než samci a se stoupajícím věkem se tento rozdíl ještě zvětšuje. Pohlavně dospívá ve stáří 4-6 roků. V našich vodách se tře od konce května až do července, při teplotě vody nad 15 °C. Výtěr se uskutečňuje na proudivých místech se štěrkovitým dnem a v malých skupinkách jedinců. Počet jiker v gonádách dosahuje 35-60 tisíc kusů na 1 kg hmotnosti samice. Vývoj oplozených jiker trvá podle teploty vody 5-10 dní.
Tělo včetně hlavy je protáhle válcovité, na břišní straně zploštělé, ideálně přizpůsobené životu v proudech při dně. Je pokryto protáhlými, v kůži pevně zapuštěnými šupinami. Má poměrně malé oči, které jsou posunuty vysoko k temeni. Hlava je ukončena rypcem. Ústa mají vysoké rty, jsou spodní a vysunovatelná, se čtyřmi masitými vousky. Jeden pár je pod rypcem a druhý je v koutcích úst. Poslední (největší) nerozvětvený paprsek ve hřbetní ploutvi je na zadní straně výrazně pilovitý. Parma má celkově typický hnědoměděný až zlatový lesk, hřbet je zbarven olivově zeleně. Toto zbarvení směrem dolů pozbývá na intenzitě a břicho je nažloutlé až špinavě bílé. Hřbetní, ocasní a řitní ploutve jsou šedozelené, břišní a zejména prsní načervenalé. U mladých jedinců, někdy i u starších, jsou po těle rozmístěny drobné šedé skvrny.
|